Můj začátek: čtyři měsíce, tedy 105 dní, 2520 hodin, 151 200 minut a 9 072 000 sekund
Proč právě toto? Proč do toho jdu po hlavě? Proč si nepočkám, až dostuduju? Proč jsem se takhle rozhodla? Proč zkouším něco, když můžu pracovat pod někým? Proč si lámu hlavu s nějakou legislativou? Jednoduše: protože chci!
Všechno to začalo tak, jak je v rubrice „kdo jsme“ uvedeno: když jsem se vrátila ze svého studijního pobytu Erasmus na Vánoce 2014, měla jsem se vrátit na brigádu do obchodu, kde jsem strávila téměř celé letní prázdniny. Tak nějak jsem o tom na svém pobytu nepřemýšlela, a když se datum mého odjezdu přibližovalo, začala jsem váhat. Přece jen jsem si sepsala zápory, které bohužel převyšovaly klady. Prázdniny v obchodě stačily, je na čase zkusit něco nového!
Po ustavičném váhání, nekonečném přemýšlení, nespočetných konzultacích s podnikajícími přáteli, diskuzích s rodiči a mnoho hodin strávených získáváním informací jsem se rozhodla, že jdu do toho! Trvalo mi to celkem čtyři měsíce, tedy 105 dní, 2520 hodin, 151 200 minut a 9 072 000 sekund.
Celou dobu to byl jakýsi koloběh, kdy jsem chodívala do školy a ve veškerém volném čase jsem přemýšlela nad tím, co chci dělat, a jak zrealizovat svůj sen.
Ano, sen. Krom toho, že má vášeň k dětem byla jasná už od dětství, hlídala jsem děti známým i rodině a četla různé publikace o dětech, měla jsem již dlouho svůj sen či jistou představu, která se samozřejmě každou chvíli mění, ale základ je stejný: děti, francouzština.
Až nedávno jsem narazila na francouzských stránkách na krásný citát od autora Earl Nightingale:
„Ne renonce jamais à ton rêve à cause du temps qu’il faudra pour l’accomplir. Le temps passera de toute façon.“
(Český překlad: „Nikdy se nevzdávej snu jen proto, že jeho dosažení vyžaduje čas. Ten totiž uplyne tak či tak.“)
Přesně to byl jakýsi popud a signál k tomu, ať se začne něco pořádného dít! A tak jsem si řekla, že je na čase udělat první krok, vše zrealizovat a poté zveřejnit. Jeden pátek jsem se tedy vydala na živnostenský úřad, vyřídila si živnostenský list a začala „podnikat“: hlídání dětí, doučování dětí, lekce/doučování francouzštiny. Je to takový, tedy doufám, předchůdce mého dalšího kroku do budoucnosti a tím je založení školky s výukou francouzského jazyka. Ale k realizaci mě čeká ještě dlouhá cesta plná překážek a nástrah včetně nutnosti studia další vysoké školy. Nicméně to nehodlám vzdát, ba naopak, jsem odhodlána udělat pro to vše.
Sny se mají plnit, proto neváhejte a pusťte se do čehokoliv, o čem sníte, abyste se vyhnuli výčitkám svědomí, že jste něco někdy nezkusili.
@VeronikaŠvidrnochová,
Hlídání a doučování dětí & výuka francouzštiny Ostrava